Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ahoj Sidi,
napsala jsi moc krásný a upřímný článek. Věřím, že jsi vyjádřila pocity mnoha maminek, které doufaly, že budou moct samy porodit své dítě a nebylo jim to dopřáno. Znovu jsi mi připomněla, jak můžu být ráda, že já jsem měla štěstí rodit normálně.

Myslím, že o tvých pocitech je potřeba mluvit a je potřeba se jimi zabývat (co třeba pomoc psychologa?). Zároveň PROSTĚ NECHÁPU, jak je to možné, že maminky po císařském řezu dnes vidí svoje děti někde až NĚKOLIKÁTÝ DEN PO PORODU??? Jak mohou být porodnice tak kruté k těm nevinným malým uzlíčkům a k jejich maminkám? Dovedu si představit ty argumenty, že to prostě technicky "není možné", ale přesto si myslím, že kdyby "se chtělo", tak by to šlo.

Asi bychom se všichni před porodem měli ptát, jak to v naší vybrané porodnici chodí při císařském řezu, kdy můžeme vidět miminko, jestli s ním do té doby může být tatínek... Měli bychom se ptát, i když neočekáváme, že budeme rodit císařským řezem. A měli bychom sdělovat zdravotníkům svůj názor na jejich "standardní procesy". Porodnictví se u nás pomalu, ale jistě mění - pokud lékaři budou opakovaně poslouchat, jak je pro maminky důležitý kontakt s dítětem dle jejich přání, třeba se nakonec najdou cestičky, jak to umožnit.