Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

I já rodila císařem, neplánovaně, na poslední chvíli, málem jsme zemřely obě, logicky bych měla být šťastná, že je vše nakonec OK, ale to podvědomí je prostě bestie. Taky asi díky tomu, že v šetinedělí fungují hormony naprosto děsně. Navíc ten pocit bezmoci, totální prázdnoty, prostě to s člověkem zatočí, i když si milionkrát denně říká, že vše je nakonec OK, jede se dál..... Prostě NE. Těch několik okamžiků, kdy se probudíte z narkózy, okolo mlha, a nikdo nechce nic říct, napadá vás to nejhorší, ta bolest, než někdo řekne že se holčička narodila zdravá a živá. Jsou to dneska přesně 3 roky. Myslela jsem si, že čas to zahojí. NE. Samozřejmě, že normálně žijeme, radujeme se, ale v těch nejneočekávanějších chvílích to zase vyplave.