Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Lorax, ani nevím, jestli ti mám odpovědět. Věřím, že to musela pro tebe být těžká situace. Prožila sis určitě svoje.

ALE - Vážně můj příspěvek vyzněl tak, že je třeba upřednostnit "chci ho mít u sebe" před bojem o život? Je mi jasné, že někdy to jde lépe, někdy to jde hůř, někdy to nejde. Ale nejsem přesvědčená o tom, že vždycky, když matce kontakt s dítětem nepovolí, je to opravdu dostatečně odůvodněné. Reagovala jsem hlavně na tohle (cituju původní článek): "Můj synek ležel o dvě patra výš v inkubátoru mezi jinými malíčky úplně sám. Nikdo mi nepřišel říct, co je s mým miminkem a jaké je. Musela jsem čekat až do druhého dne do odpoledne, než jsem se od lékaře dověděla strohé údaje, že mám chlapečka, 45 cm, 1.650 g a že je v pořádku. Chtěla jsem slyšet víc, ale na to už nikdo neměl čas." A nejde tady jen o to, aby maminka viděla svoje miminko - ale o to, aby miminko vidělo a slyšelo svoji maminku, když už je to možné.