Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ahojky! Já rodila neplánovaně o měsíc dřív normálně, praskla mi voda. Nic šílenějšího jsem nezažila. Malá se narodila skoro po 13 hodinách strašných bolestí. Vím, že to nebolelo jen mě ale i ji. Nevíte, jak jsem byla šťastná, že už to máme za sebou. Dali mi ji na břicho. Pak mi ji měli donést za dvě hodiny. Ale přišel jen doktor a suše mi oznámil, že je to s malou moc špatný, že je v inkubátoru a nic víc... Nedovedu popsat, jak mi bylo. Až za pár hodin jsem mohla za ní na JIP. Tam jsem se dozvěděla, že špatně dýchá, jedna plíce byla neovyvinutá. Takže taky žádné mazlení, kojení, nic. Když mi dovolili si ji poprvé pohladit, začala jsem brečet. Naštěstí se její stav rychle zlepšoval a za 14 dní jsme mazaly domů. Kojení se bohužel nekonalo ani tam, dostala nejdřív flašu od sestřiček a bylo vymalováno. Ale já byla šťastná, že papá. Taky jsem si to malovala úplně jinak. Nebyla jdem na tuhle variantu připravená. A říkám si, jestli by nebylo lepší, kdyby mi udělali císař, který mi hrozil.Že by třeba na tom malá nebyla tak jak byla....