Jeno - tak pokud nemas zkusenosti konkretne s timto pripadem, tak nerikej, ze je blbej.
Zena, jejiz pribeh to je (sepsan vlastnimi slovy) je autorkou nekolika romanu a redaktorkou casopisu Filadelfie. Pise taky rodicovsky sloupek, ze ktery dostala zlatou medaili od regionalniho casopiseckeho svazu (nebo co to tam maji) a Cenu Clarion od Zenske asociace medii. Neni to zadna neuroticka nebo presprilis kriticka zena. Ona sama rika "Kdyz travite sve dny vyhledavanim chyb, zacnete je videt vsude - neustlane posteli, spatne posekanem travniku, v 1 -, ktere mohla byt jednicka". Je to velice uprimna zpoved a ne kazdy by mel odvahu to takhle primo napsat a priznat, ze neni tak uzasna matka, jak si myslela.
Nevim, jestli by byla mene kriticka, kdyby pracovala na pul uvazku. Tento priklad ilustruje neco jineho - ze ty prvni tri roky nejsou samospasitelne a vserozhodujici, jak se tady obcas naznacuje. Ze ty dalsi roky jsou nemene - ne-li vice - vyznamne pro budovani sebevedomi a ze neplati zadna rovnice mezi spokojenymi a vyrovnanymi detma a pobytem matek do tri let doma.
Kimmy
Předchozí