No ono je to právě o tom. Jestli ej miminko pocísaři OK, obvykle není v inkubátoru, ale na běžném novorozeneckém. Z mojí vlastní zkušenosti - tyhle dětičky nosili maminám už pár hodin po porodu. Nenosili děti, které měly nějaký problém. O synovi mi taky nebyl schopný nikdo nic moc říct - ale hlavně proto, že se jeho stav zhoršoval tak, že se z normálního přes intermediál ocitl na JIPu asi po nějakých 24 hodinách, možná míň. Takže když mi něco řekli, za hodinku už to třeba neplatilo. Jinak na JIP mohl manžel a taky tam chodil, takže to byl on kdo malého pochoval, když byl po týdnu z nejhoršího venku. Ale já jsem to nijak zvlášť neprožívala, byla jsme na tom dalo by se říct hůř než syn, takže jsem lékařům věřila že bude OK a že se musím dát do pořádku hlavně já. Až pak z propouštěcí zprávy jsem viděla, že mi řekli jen zlomek toho co se dělo, ale cílem bylo hlavně mě nevystresovat. Ale stojím za tím, že pokud dítě potřebuje být v inkubátoru, je jistě na místě rodiče informovat, ale nikoli ho za každou cenu vyndavat a nosit (zvlášť když ten stav vyžaduje nějakou léčbu), že je efektivnější vydržet až se máma sebere a bude moct přicházet za ním sama. A že intenzivní péče (je-li nutná) je v těch prvních dnech jaksi nadřazená tomu, jestli miminko bude cítit náruč dvojí mámy... Hlavně aby bylo v pořádku. Mnohem větší vliv mají další dny, týdny a měsíce i roky.
Předchozí