Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Sidi je mi líto toho co jsi si musela prožít a je mi smutno z toho, že se k Tvému článku přidají "necitelné" či bagatelizující příspěvky.
Já osobně myslím, že bagatelizován pocitů matek po porodu, nedostatek podpory těm, které neporodí tak jak by si "přály" nejen pro sebe, ale i pro své dítě zkomplikovalo spoustě žen život. A spoustě pozdějších problémů by se dalo předejít, třeba jen trochou empatie a tím, že nebudou jejich pocity považovány za malicherné.
I já jsem svého prvorozeného přivedla po dlouhých hodinách na svět za asistence lékařů. A nejen tento fakt, ale i dosti drsný přístup ošetřujícího personálu mne na cestu domů vybavil jen pocitem vlastního selhání. Pominuli to, že spousta jiných žen by možná byla vděčná za záchranu života svého i svého dítěte... což mohla způsobit i moje sebestředná povaha a přecitlivělost. Nezpochybňuji nutnost použití kleští, ale nepovažuji za přínosné sdělit pak matce po porodu, že si za všechno může sama a ani kojit nebude zřejmě schopná.
Jak já tehdy nemohla ani slyšet ty dobře míněné rady mého okolí, že přeci nejdůležitější, je zdravé dítě.

Sidi... je mi moc líto, že se pro Tebe Tvůj druhý porod nestal katarzí tak jako ten můj pro mne. Když se mi před dvěma lety narodila má dcera, věděla jsem, že teprve v tu chvíli mám vyřešený svůj první porod.

Vím, že to možná zní hloupě, ale já jsem vděčná za tu možnost porodit jak podle "trapné příručky" o přirozeném porodu. A to v té samé porodnici, jen v přítomnosti úplně jiných lidí...

Život jde dál Sidi, však my víme, ale to co v něm prožijeme ho ovlivní ať již se to možná nelíbí nám či komukoliv jinému. A jen pouhým rozumem si někdy prostě nedokážeme pomoci... občas si (zvláště pak po přečtení či vyslechnutí těch "rozumných" názorů) říkám, zda je tou správnou cestou na to špatné co nejrychleji zapomenout a těšit se z dobrého výsledku.

Já za sebe pak musím říct, že kdybych se ke svému prvnímu porodu opakovaně a cíleně nevracela, kdybych se nehrabala v minulosti a nezaobírala se jí... vlastně snad ani nechci přemýšlet nad tím kde bych teď byla a jaký by pak byl můj druhý porod... protože tehdy to pro mne byla jediná možná cesta.

Milá Sisi... opatruj se, moc na Tebe, na Vás myslím!