Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ahoj, nevim, asi to tady uz nekdo psal, ale rada bych take. Obe deti jsem asi porodila zavidenihodnym zpusobem, v pohode ve slusne porodnici. Kazde miminko jsem dostala okamzite po porodu, a po osuseni jsem s nim mohla 2 hodinky byt na sale a pak dale na pokoji. No a priznam se, zpocatku a hlavne u prvniho to bylo silene zklamani, ze jsem k nemu skoro nic nepocitila. Asi jenom strach a zodpovednost, aby se mu neco nestalo. Navic se tvrdosijne odmitlo prisat a kojit jsem zacala az mesic po porodu (do te doby pilo odstrikane mleko z lahvicky). Vztah se zacal budovat az postupne a zcela otevrene musim napsat, ze strme vytoupal az po sestinedeli. A proc to vsechno pisu? Protoze jsem se docela tesila na miminko, jak to vsechno bude krasne a najednou se ta laska nedostavila. Zklamani. A pritom jsem mela opravdu pohodove a krasne a klidne porody. Divne je, ze jedine, co si ihned po porodu vybavuji, je nadseni doktorky, ze se miminko hned po narozeni poradne vycuralo. A tak chci jenom napsat, ze pokud mate pocit, ze zpocatku nemilujete sve detatko kvuli prvnimu kontaktu a prubehu porodu, nemusi tomu tak byt. Laska se buduje postupne. Hlavni jsou krasne a zdrave deti, takovou lasku, jakou k nim ted citim a jakou mi davaji jsem si nikdy nedovedla predstavit.Lucka