Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Chtěla bych k tomu přidat svůj příspěvek, jaké je to báječné. Sice jsem to sama nezažila, ale byla jsem přímým svědkem.
V době, kdy se mi narodil náš chlapeček byla porodnice zrovna přeplněná, na šestinedělí nebylo místo a tak nás dva spolu s několika dalšími maminkami a miminky uložili na gynekologické oddělení. Ve vedlejším pokoji ležely ženy po potratu - neviděla jsem je jinak než uplakané. Musí to být strašné, cítit tu prázdnotu, když z vedlejšího pokoje k vám doléhá pláč miminka, když otevřenými dveřmi vidíte jak jsou jiní šťastní...

Buďte šťastní za vaše krásné a zdravé děti, každý to štěstí nemá (taky jsem 3x potratila) a chlapeček se narodil až po několika letech asistované reprodukce, po IVF.