Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Milá Sidi,chápu jak se cítíš. Já jsem porodila svého prvního syna v hradecké nemocnici-indukce porodu v 38 týdnu pro zástavu růstu plodu a následnou hypotrofii plodu. Malý měl 2150 g. Rodila jsem přirozeně, vše proběhlo v pořádku, ale bohužel jsem ho po porodu skoro neviděla. Věděli dopředu, že bude maličký (upozornili mě na to) takže ho rovnou odvezli v inkubátoru na Dětskou kliniku. Samozřejmě jsem šťastná, že je v pořádku, ale taky mě trochu mrzí, že mi ho nepřiložili na břicho a že byl pak v inkubátoru a na oddělení několik dní sám. Bohužel mi taky nikdo nepřišel říct jak to s ním vypadá, zda je o.k. To jsem se dozvěděla až když mě manžel dovezl na dětskou kliniku na kolečkovým křesle. Jáchym byl první tři měsíce strašně uplakaný,neklidný,nespavý a já si myslím, že byl pro něj start do života prostě stres a projevilo se to takhle.Sestry na dětském se s dětma opravdu nepáraly.Byla jsem svědkem toho jak holčičce,která byla hospitalozována bez maminky a stále plakala,řekla sestra "ty malá čarodějnice apod". Nejoblíbenější byly děti po novorozenecké žloutence, protože ty stále spaly a neobtěžovali sestry svým pláčem.Mezi ně náš Jáchymek opravdu nepatřil Já i další maminky jsme si strašně přály jít domů.
Mrzí mě, že Jáchym prošel tímhle,ale viděla jsem na dětské klinice a na JIPu děti,které byly velice vážně nemocné,takže pokaždé,když mě napadne lítostnit vzpomenu si na ně a to mi pomůže srovnat si priority. Každopádně Ti rozumím.