Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ahoj Kato,
vystihla jsi to. Clanky mne pripravily na ty uzasne chvile, na euforii pri prikladani detatka na brisko, na radostne okamziky. Nic a nikdo mne nepripravil na pocity selhani, zoufalstvi, na okamziky neradostne, bolestne. Jeden cas jsem dokonce uvazovala o tom, ze napisu knizku o neeuforii, o mizerii cisarskych rezu a tak . Pak jsem to ale zavrhla, protoze bych tim strasne snizila porodnost . Ne, delam si trosinku srandu, je ale pravda, ze o takovychle porodech a o tom, ze ne vzdy to musi byt uplne super, se v zadne moudre knize o tehotenstvi a materstvi nepise. Chapu autory techto publikaci, ze chteji maminky navnadit a uklidnit, ze o nic nejde, ale nekdy a u nekoho (jako treba u mne) to muze vest k vytvoreni uplne lichych iluzi o porodu, materstvi i sobe same a to zklamani, ktere se pak dostavi, muze nekdy vest az ke tragickym koncum.
Nekdo v diskusi tu napsal, ze nechape, jak muzu pouzit slovo zklamani, kdyz vse dobre dopadlo. Muzu. Dopadlo to dobre a ja jsem za to neskonale vdecna. O tom ani neni treba pochybovat. Ale jsem zklamana. Kdyz se nekdo tesi na dovolenou do Karibiku a predstavuje si to podle uzasnych letaku cestovnich kancelari, muze taky prozit velke zklamani, kdyz potom zjisti, ze za super hotelem se nachazi nefalsovana skladka odpadu a ze mimo plaze vladne curbajs, spina a nouze s bidou. A podobne to bylo se mnou - letaky o porodu byly fajn, ale uz nikde se nepsalo o tech "skladkach, bide a nouzi".
Kazdopadne dekuji za podporu. Jak jsem psala, ten clanek neaspiruje na nejake duchaplne pojednani, jen jsem se potrebovala vypovidat ze svych bolistek. A podpora cloveku vzdy doda silu.
Diky a pevne zdravi Tobe i Tve rodine a hodne cloveci i Bozi lasky .
Sidi