Dekuji Hanko, kapla jste na to. Ja vim, ze pro mnohe je ten clanek o nicem, ze je to kyc ci kyc na druhou. Ale Hanka to rekla presne. Ono nejde jen o to "mechanicke" zachraneni zivota meho a mych deti. Jde taky o to, co pri tom clovek citi. A kdyz se citite hrozne, vnimate veci hur, nez kdyz je Vam fajn. Prvni porod byl sileny a hlavne to, co po nem nasledovalo. Mate pravdu, ze lekari se perfektne postarali o me telo (a o telicko naseho Matyska), ale nechali krvacet dusi, a to, co z toho vzeslo, bylo pak mnohem horsi, nez ten porod samotny. Nebo mozna jeste presneji receno, porod samotny vubec nebyl hrozny - proste jeden z mnoha cisarskych rezu, pravda s pacientkou trosinku ve stavu rozkladu, ale medicinsky proste zadny az tak neresitelny problem. Ale pro mne osobne byl sileny zazitek a silene trauma to, co jsem zazila tesne pred porodem a pak nekolik tydni a mesicu po porodu. A to "pred" a "po" ve mne vyvolava onu truchlivou naladu nad tim, jak jsem si neuzila porody. Nevim, jak vnimaji porod ti, kdo psali reakci pod nazvem kyc a kyc na druhou. Pro mne osobne je to zlomovy okamzik. A kdyz se ten zlomovy okamzik nepovedl dle mych ocekavani, jsem z toho proste smutna. Je to jako byste se meli vdavat a na obrade Vam ozraly stryc zacal nadavat do kurev a potvor. Obrad byste sice dokoncili, vzali byste se, ale ta pachut ze zpackane svatby by Vam uz navzdy zustala. A o tom je ten clanek. Hanka to dobre vycitila - kdyby se personal choval jen o malinko citliveji, pravdepodobne bych nikdy neprozila to, co jsem prozila a nikdy bych si nedovolila napsat kycovity clanek.
Dekuji Hance, ale i "kycarum". Konec koncu je to jejich nazor, a ik dyz mi neni blizky, ctim jej.
Sidi
Předchozí