Ahojte Evy a Musilko,
svym zpusobem mate obe pravdu. Ale to je preci normalni. Kdyz cloveka neco boli, porad o tom musi mluvit, dokud to proste nepreboli. Hodne psychologu takhle s pacienty problemy resi. Proste se z toho vykecat. Alespon ja to takhle potrebuji. Musim mluvit o tom, co mne trapi, a musim o tom mluvit tak dlouho, dokud nezjistim, ze uz je to pryc, ze uz to se mnou nic nedela. Prijde mi mnohem horsi sve trapeni v sobe dusit. To se to potom v cloveku kumuluje a pak hrozi, ze to jedno vybouchne. A ja nechci vybouchnout. Radeji se tady pro nekoho ztrapnim, radeji tu budu pro nekoho za ufnukenou holcicku. Takze obe prominte, pokud jsem vas tim otravila. Kazdy holt mame nejaky zpusob, jak se vyporadat s tim, co nas trapi.
Preji vam obema, abyste nikdy nic podobneho nezazily a abyste nikdy nemely duvod k tomu fnukat
.
Hodne lasky vam obema i Vasim rodinam.
Sidi