Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Anouk,
dekuji za krasny a citlivy prispevek. Tak to citim. Musim o vecech, ktere mne boli, mluvit a resit je, i kdyz to mozna nekomu pripada trapne. A opravdu hlavni problem byl v komunikaci personalu. V Moste jsem byla jenom kus masa, ktery se musi zachranit. To se jim povedlo a dik za to. Ale uz bohuzel zapomneli na to, ze ten kus masa ma taky dusi. A tu nechali - bysnicky receno - krvacet. Necitlivych poznamek typu "vy nikdy nebudete kojit" a "lepsi by bylo, kdybyste dovolila, aby dite melo sondu" apod. jsem si uzila v Moste az prilis. Opravdu v tak spatnem psychickem stavu jsem jeste nikdy v zivote nebyla. A nedovedu proste rict - mam zdraveho syna, tak jakoby se nic nestalo. Stalo se a nechalo to ve velky sram. No nic, Ty mi rozumis a moc Ti dekuji za opravdu prijemnou reakci. Dava mi velkou silu to zvladnout. Pro nekoho tu mozna pusobim jako psychous - nejsem takova a nejsem zadna fnukina, ale jsou proste hlluboke, niterne veci, ktere mne trapi a ktere musim resit. Zvolila jsem tenhle pristup. Je mi lito, ze nekoho to tak popouzi, ze nedovede napsat mile slovo.
Preji Tobe i Tve rodine hodne moc lasky Bozi i clovecenci a pevne zdravi.
Sidi