Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ahoj Sidi,
mně "dovolili" tři císařátka a další už mít nemůžu, děloha je pak prý už dost oslabená. Ale to víš, že mě někdy napadne, jaké by bylo to čtvrté ...
Můj chlapec měl taky záchvaty vzteku, a bylo to až tak, že jsme ho považovali za nepříjemnou povahu. Bohužel i naše okolí :-( Po homeopatikách se hodně změnil, začal být pozitivní a mazlivý a já s ním konečně po třech letech navázala opravdový kontakt! Možná víš, o čem mluvím - pro mě to bylo moc těžké a ani jsem to nikomu nemohla říct, co prožívám. Připadlo mi předtím, jako by vůbec neměl ke mně vztah, jakoby nevěděl, že já jsem ta máma, co ho nosila v bříšku.
Pak se zase vyloupl problém, že neměl jasné své fyzické hranice - mazlil se a mazlil, ale vždycky nás přitom pokopal, bouchl, ale ne schválně. A ještě s tím souviselo něco, co moje homeopatka nazvala - "dítě z hvězd" - jako by byl pořád malinko mimo vše, křehký, průhledný (nejen vzhledem - to se těžko vysvěluje) - něco jako Malý Princ. Znám ještě jednu holčičku, která byla dlouho v inkubátoru, a ta je taky taková. Není to reprezentativní vzorek , ale jakoby při tom pobytu v inkubátoru kousek duše zůstal ještě nahoře, aby to na něj nebylo moc těžké.
Napiš mi své zkušenosti s dětmi, jestli máš podobné nebo úplně jiné, bude to pro mě moc zajímavé.