Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

K předchozí reakci se mohu podepsat.

Milá Sidi, máš naprosté právo cítit se špatně, protože s Tebou bylo špatně zacházeno. musela jsi prožít hodiny šíleného strachu o dítě i o sebe. Přitom stačilo tak málo, třeba poslat k Tvému lůžku manžela a říct mu, aby Ti hned po probuzení řekl, že Tvůj chlapeček je v pořádku a Ty budeš brzy také. Chápu, že personál nemá na všechno čas, ale podání informací může právě snadno zastat někdo blízký. Myslím, že Tvůj další porod situaci přecijen trochu zlepšil, ale nemohl rány na duši vyléčit úplně. Psalas, že cítíš šrám na duščce Tvého Matýska, protože jsi na něj přenášela po porodu své špatné zkušenosti. Moje porody byly celkem pohodové, ale první dítě jsem měla také do druhého dne v inkubátoru (pro šťouraly podotýkám, že byl potřeba maximálně první půlhodinu, pak už bylo dítě stabilizované, ale prostě tam muselo čekat do ranní vizity, protože se "to tak dělá". Jsem přesvědčena, že díky tomu měla moje dcera strašný strach z odloučení, často i ze spánku kontrolovala, zda jsem nablízku, pokud jsem nereagovala hned, tak propadala panice. Takže jsem se snažila být stále nablízku, nevystavovat ji jejímu strachu a hodně se s ní mazlit. Snad Ti bude povzbuzením, že po 4. roce věku se to začalo výrazně zlepšovat a od 5 let je to prakticky pryč. I Matýskovi se ta dušička zahojí, jsi citlivá máma, takže mu v tom pomůžeš tak, jak to nikdo jiný na světě nedokáže.