Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Lenelko a Ivco,
dekuji Vam za reakci a abyste se tu nemusely dohadovat, vnesu do toho jasno. Konec koncu jde o me pocity . Bliz k pravde je Lenelka. Je mi to proste lito. A asi jsem holt vetsi cita, proste me ta litost castokrat rozplace, kdyz si ctu, jak nekomu to vyslo podle predstav a mne ne. Nepripada mi to nenormalni. Je to sice trosicku jina situace, ale kolik zenskych se pokazde rozplace u Angeliky - je jim proste jen lito, ze ony takovou romantiku jako ona neprozily. Ale neznamena to preci, ze jsou psychicky labilni.
Abych ale zase nekrivdila Ivce, ma take velky kus pravdy. U Mateje jsem si prosla skutecnou poporodni depresi a to velmi silnou. Nebyl to zadny baby blues. Skutecne slo o zivot. Byla jsem ve velmi spatnem psychickem stavu a kolikrat jsem myslela i na to skoncovat s tim. Tezko se o takovych vecech mluvi, protoze kdo to neprozil a neni zrovna hodne empaticky, muze snadno odsuzovat. Clovek v poporodni depresi je zly na sve dite, ale hlavne na sebe. A ma strach o tom mluvit, a to i se svymi nejblizsimi, aby se prave nedockal odsouzeni typu "jsi mizerna mama". Ze neco neni v poradku jsem citila uz v porodnici v Moste, ale na moje "volani o pomoc" zadny z lekaru nereagoval. Upozornovala jsem je nekolikrat, ze se citim psychicky velice spatne. Byla jse vzdy odbita tim, ze tak se citi kazda maminka po porodu. Jenze muj problem byl, ze ja byla po porodu uz dva mesice a bylo mi cim dal tim hure. Nikdo to se mnou resit nechtel, i kdyz jsem prosila o psychologa. Odchazela jsem z porodnice ve stavu rozkladu. Ale protoze mne lekari porad ujistovali, ze to ma kazda maminka, vycitala jsem to sama sobe, sve neschopnosti situaci zvladnout. A pak uz se zacala tocit spirala -byla jsem hnusna, ale myslela jsem si, ze je to mnou, a tak jsem z toho byla depresivni, manzel nechapal moje vykyvy nalad, proste to bylo hrozne. To je na dlouhe povidani a mne se o tom ted nechce mluvit, protoze - i kdyz uz je to davno - porad je to pro mne citlive tema. Prvni krok ke zlepseni bylo, ze jsem nasla odvahu rict manzelovi, jake mam pocity. A on se zachoval naprosto uzasne - neodsoudil mne, neklepal si na celo, ale vysel mi vstric v hledani nejakeho reseni. U lekaru jsem skutecne nepochodila, k psychiatrovi jsem mela strach jit, a tak jsem na radu kamaradky, ktera si prosla podobnou zkusenosti, vyhledala lecitelku. A jeji pomoc byla ohromna - predtim jsem byla tak daleko, ze jsem uvazovala o sebezniceni a kolikrat jsem byla ve stavu, kdy jsem musela od Matyska uteci ven, abych mu neublizila. Po terapii u lecitelky se vse totalne zmenilo a od te doby je to jen a jen lepsi. Ted uz nejsem na psychiatra zrala, rekla bych spis, ze jsem ve velice dobre kondici, citim se s detmi stastna.
Tema porodu ale pro mne proste zustalo tematem bolestivym. Clanky o porodech ve mne vzbuzuji litost. Rikate, proc se tedy sebetryznim tim, ze to ctu? Jak uz jsem napsala nekde vys v diskuzi - kdyz mne neco boli, musim to resit tak dlouho, az zjistim, ze uz to se mnou nic nedela. Budu tedy clanky o porodech cist tak dlouho, az zjistim, ze uz mi to lito neni. Teprve pak se pro mne kruh uzavre. Vis, ja treba nepovazuji za reseni ty clanky necist a tvarit se, ze je vse OK. Proste neni. Jen bych to predstirala. Je to utek od problemu. ten problem existuje a je se jen tvarim, ze neni. To se mi nelibi. Ja se potrebuji dopracovat do stavu, kdy to bude OK, kdy to NEBUDE problem. Kdy budu moci precist celou knihu o super porodech a reknu si - me porody byly taky fajn. To povazuji za reseni.
A abych se k tomu dopracovala, zvolila jsem si cestu verejneho se vypovidani. Kdyz ctu diskusi, nachazim hodne podpory, vidim, ze je normalni se citit spatne kvuli porodu, a to je to, proc jsemclanek psala.
I kdyz nejen to. Taky jsem chtela, aby maminky, ktere to ceka, nepodlehly jen iluzim, ktere v nich mohou vyvolat ruzne tehotenske knizky. Ja jim podlehla a to prozreni pak nebylo prijemne.
Takze toliko k mym pocitum. U Martinka uz byl porod uplne o necem jinem, i kdyz ta litost z toho, ze jsem jej na svet nemohla jako prvni privitat ja s manzelem, ta se proste objevila i u nej.
Preji vam obema vse nejlepsi, at Vas provazi Bozi i cloveci laska.
Sidi