Víte, sledovala jsem diskuzi a napíšu názor, který jsem si během života vytvořila - a zajímá mě, co mi na to veg*ni odpoví:
Když klesne světová spotřeba masa o to množství, které si veg*n za celý život odepřel, tak jak to pomůže všem těm zvířatům, žijícím a umírajícím v děsivých podmínkách? Nijak. Je jasné, že nikdy nepřimějeme celý svět, aby se masa zřekl. Stejně tak zvířata vždycky budou umírat(obecně úmrtnost je vždy 100procentní :) ), a´t už v přírodě nebo v chovu.
Proto se podle mne ten, komu na zvířatech záleží, má především zasazovat o to, aby prožila v chovu kvalitní život. A toho by hromadným a cíleným tlakem na politiky dosáhnout šlo. Představuji si to tak, že by byly uzákoněny normy, které by zaručovaly chovaným zvířatům volný výběh, přirozenou stravu, přirozenou(ale samozřejmě regulovanou) reprodukci, porážku s co nejmenším stresem a utrpením a spoustu dalších podmínek pro kvalitní zvířecí život. To by samozřejmě podstatně zvedlo ceny živočišných produktů, takže kdo by po nich toužil, musel by si připlatit.
Proto považuju postoj, kdy se někdo jen snaží přesvědčit ostatní , že jíst zvířata je jako jíst vlastní dítě, za nedostatečný a v podstatě alibistický. Než vést marný boj za to, aby se všichni stali veg*ny, by měli tito soucítící(myšleno bez ironie) přivést "masožravce" k pochopení, že je zrůdné a nelidské, aby cenou za finančně levné, hromadně produkované maso, mléko, vejce a jiné byl zvířecí život plný bolesti, zakončený krutou smrtí. Věřím, že ta doba přijde. Vždyť před 100 lety byl v USA černoch jen nižší člověk, bez nároku na privilegia bílé rasy. Je čas, abychom právo na plnohodnotný život přiznali i zvířatům. A s tím se podle mne nemusí vylučovat, že budeme pít jejich mléko, jíst vejce a maso.
Předchozí