Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Petulino,
diky za konecne vecnou reakci. Tedy ne ze bych nebyla vdecna i jinym zde diskutujicim maminkam, ktere mi vyjadrily podporu. Jsem za ni opravdu rada a moc mne potesila. Ale ty jsi prvni z tech, ktere s mym "fnukanim" zas az tak nesouhlasi, ale nebyla jsi cynicka a neprijemna, ale napsala jsi vecne, proc te fnukani tady na Rodine vadi a dala jsi mi konkretni radu. Dekuji Ti, vazim si toho.
Jen bych chtela rict, ze je to mozna trosinku exhibicionismus ci neco na ten zpusob, ale mne velice pomaha sverit se svym "fnukanim" cizim lidem a svym zpusobem velmi anonymne. Diky tomu, ze jsem sem poslala ten clanek, jsem se ujistila v tom, ze podobne pocity melo vice maminek, a to i kdyz rodily normalne a ne cisarem. Takove zjisteni mi pomaha ujistit se v tom, ze moje teskneni neni nenormalni, ale normalni. Pak jsem se tu docetla spoustu moudrach rad a nazoru, ktere mi take pomahaji preklenout to, co mne trapi. Mam tedy pocit, ze "vyfnukat se" tady prineslo sve plody, i kdyz jsem tim mozna nekoho decentne otravila. A co vic. Mozna to z toho clanku uplne nevyzniva, ale ja se nechtela jen vyfnukat ze svych bolistek. Ja jsem chtela i jinym maminkam, ktere se muzou citit podobne jako ja, ukazat, ze nejsou samy a ze ty pocity jsou legitimni a normalni. A pak jsem nakonec chtela povedet i tem maminkam, ktere porod teprve ceka, aby se prilis neupinaly na sve predstavy o porodu, protoze to pak pod vlivem vsech hormonalnich bouri muze vest k peknemu prusvihu, ze ktereho se budou dlouho hrabat, coz byl presne muj problem. takze tak.
Jeste jednou diky. Preji vse nejlepsi Tobe i Tve rodine.
Sidi