Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

No...tak přeju, aby ses z toho vymanila sama, protože jak uvádíš, hlavně 1. porod byl ten, ze kterého se tak vzpamatováváš jakou dobu a jak píšeš, pomohla Ti léčitelka nikoliv Ty sama. A nemyslím si, že by čtení článků byla pravá terapie, která by Ti mohla zázračně pomoct, opravdu neuvažuješ si o tom s někým promluvit?
Mimochodem nezmiňuješ, na koho přesně jsi se obracela s pomocí, ale doktoři i sestřičky v porodnici opravdu tohle nemají řešit, těm jejich nezájem nemůžeš vyčítat.

Nicméně neodpustím si poznámku - asi jsi to nevyjádřila přesně a zřejmě jsi to myslela jinak, než napsala, ale fakt mě rozesmál text, kde píšeš, že čekáš na dobu, kdy si řekneš, že Tvé porody byly taky fajn. Člověk, který při porodu málem zemřel nebo jeho dítě, si nikdy nemůže říct, moje porody byly fajn. Zřejmě jsi měla na mysli to, že to prostě nebudeš řešit a jak jsem psala, jen si povzdechneš "škoda, že já to měla jiné" a půjdeš dál, ale pokud myslíš vážně, že se chceš do stavu, kdy Ti Tvoje porody přijdou fajn se smrtí na jazyku, tak fakt nejsi normální.
Ale já myslím, že jsi to tak nemyslela.