Ahoj, nejde o to, jestli to mně nebo někomu jinému vadí. Nemá nám to co vadit nebo nevadit. Podstatné je, že si myslím, že ti ani ty podpůrné reakce nijak zvlášť nepomohou, i když ty máš momentálně ten pocit. Až nadšení z diskuse odezní a pocity zase vylezou jako krysy z děr...
Ty nepotřebuješ zvenčí ubezečit od někoho jiného, že je to "normální" co cítíš. (to platí i pro ostatní) Snažím se ti napsat, že to, co cítíme, je vždycky NORMÁLNÍ, vždycky naprosto legitimní, protože tak se projevuje naše složité JÁ . Pokud v tobě ale tyhle pocity vyvolávají takové pnutí a(což je evidentní) nejistotu, zda je to normální, je čas s nimi pohnout a zapátrat. Proto ta psychoterapie. Cesta není ujištění od někoho, jestli to, co cítím je správné. Cesta je zjistit, z čeho mé emoce vyvěrají - pochopit je a přijmout.
Tím vším chci říct, že tyhle anonymní diskuse zde jsou spíš na ukrácení času, pobavení, ale když o něco jde, těžko pomohou. Je to jako dát náplast na zlomenou páteř.
Předchozí