Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Moc dobře rozumím autorce. Některé věci se prostě nedají ničím nahradit a asi nemá cenu se o to snažit. Sama jsem zažila jeden císařský řez a jeden porod a o to víc, myslím, můžu vidět rozdíl. Vím, že se v sobě úplně nesrovnám s tím, že mé první miminko se narodilo císařem a že jsem ho třicet hodin neviděla vůbec a další čtyři dny téměř vůbec, na pocit prázdnoty a odcizení, který jsem zažila po těch třiceti hodinách bez něj prostě nezapomenu. Ale to nevadí. Prostě v životě se nědějou jen příjemné věci, je to součást mého života a součást života mého dítěte. Pomohlo mi, když jsem se smířila s tím, že ta jizva bude už vždycky mou součástí. Nejvíc mi ubližovalo, když se ode mě po císaři očekávalo, že budu šťastná, že jsem zdravá a že miminko se narodilo zdravé a nikomu se nic nestalo, ubližovalo mi, když mi lidi vyčítali, že nemám radost, že si ničeho nevážím .... prostě to nešlo. pomohlo mi to, že jsem se z toho pořád znovu a znovu a dokola a dokola vypovídávala, brečela nad popisy normálních porodů, trochu se i litovala a nakonec jsem se s tím naučila být a snažila jsem se ten blbý start do života svému dítěti co nejvíc "vynahradit". Faktem ale je, že po druhém porodu, který se povedl a byl krásný jsem si uvědomila, že to prostě ani nemohlo jít se s tím smířit, je to něco jiného a i když to tak někdo nemusí vnímat, myslím, že mnoho lidí to tak má, je to proměna, je to rozdíl, i když na konci obou porodů je zdravé miminko. Po druhém krásném porodu můj syn dostal sepsi a nevěděla jsem, zda bude žít, ale ani to mě neuvrhlo do deprese, zvládla jsem to, syn se z toho nakonec vykřesal a já z toho všeho vyšla šťastná a bez jizvy a bez traumatu - i ten strašný strach o něj, i ta probdělá noc prostě nebyla tak strašná jako ten císař a odloučení od miminka a následné deprese. možná se to mnohým bude zdát šílené, ale bylo to tak, nastartovaly se prostě jiné věci, jiné emoce a pak se to vezlo. proto chápu autorku, že i když všechno dobře dopadlo, je z toho smutná - a ať je, třeba ještě pár let, ono to časem začne slábnout, ale ať se vypovídá, a´t o tom mluví, ať je jí líto sebe sama, to přece nevadí. bude líp.