Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Milá Sidi, přečetla jsem důkladně Tvůj článek a poté i odpovědi a možná to bude znít zle, ale měla bys podle mě vyhledat psychologa. Podle mě není problém v tom, že jsi byla po vyčerpávajícím prvním porodu unavená a měla psychozu, to se stát může, ale krmit si to v sobě takovýmto způsobem mi přijde nebezpečné. Tvoje reakce je naprosto labilní. Buď ráda, že žiješ, máš dva zdravé kluky a přestan se patlat v blbostech, jaké to mohlo být, kdyby... Lékaři odvedli obrovský kus práce, zachránili Tebe i děti a místo, abys to vnímala jako velký zázrak, prožíváš si jakousi pseudolítost a pseudokřivdu.
Moje kamarádka měla také vysoký tlak, selhávala ji játra a rodila císařem ještě o 1 týdny později než ty - její chlapeček je slepý a přesto se umí radovat z toho, že oba přežili. V rodině máme případ, kdy při podobném případu umřela maminka při porodu a dítko zachranovali lékaři několik dlouhých dnů. Není to jejich neochota sdělovat informace, ale oni sami nejsou schopni předpovědět, jak vše dopadne a proto třeba nejsou tolik sdílní.
Vůbec jim nemám za zlé, že Ti nepřišli vyprávět o barvě očiček a vlásků, třeba zrovna řešili důležitější věci...
Pokud nejsi schopna se vyrovnat s tím, že máš štěstí, že jsi zdravá Ty i Tvoje děti, tak vyhledej odborníka... Promin za tak příkrý ton, ale mám pocit, že nemáš v hlavě dostatečně srovnané hodnoty.