Přidat názor k článku Maminko, aši šem zaše šláp do hovínka

ok...teď už mi to nedá, taky se musím přidat.
Psa jsme měli, německou dogu. Výběr plemene před nákupem byl poměrně pečlivý, v potaz se braly životní zvyklosti naší rodiny, naše fyzické možnosti a v neposlední řadě estetická stránka "věci".
Bydlíme v okrajové části padesátitisícového města, za barákem louky a les, do centra pěšky deset min. Většina našich vycházek směřovala do lesa a luk, tam jsme teda opravfu nesbírali. Nicméně při pochůzkách ve městě jsme s sebou brávali vždy tzv. "hovnosbírací soupravu" sestávající z několika igelitových sáčků, papírových ubrousků a tácku na párky
No a k těm názorům, že do bytu velký pes ne a pod. - taková doga kupříkladu je gaučák - společenské plemeno, jejím největším štěstím je mít celou rodinu pěkně v obýváku, to pak prospí celý den. Jak se jí smečka rozuteče, tráví čas pobíháním od jednoho k druhému a nemá klid. Pobyt na zahradě je pro ni nutným zlem (pokud tam má být sama), čas tráví na jediném oblíbeném místě (a veliká superpohodlná zateplená bouda i s okýnkem to nebyla. Procházky venku samozřejmě potřebuje a miluje.
Jo...v přírodě jsme ji měli vesměs na volno (přišla na zavolání), ve městě na vodítku, ale košík neměla nikdy. Tož tak.