Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Uf, to je dost tezka otazka. Nevim, proc ten pocit mela ta pani, se kterou jsem lezela v porodnici. Ja ho mela z nekolika duvodu. Jsem dost ambiciozni a kdyz si stanovim nejaky cil, jdu tvrde za nim a dost tezce nesu, kdyz nenaplnim sva vlastni ocekavani. Jsem maximalista a s vlastnim selhanim se strasne tezko vyrovnavam. Nez jsem porodila, dost jsem opovrhovala moderni medicinou, spise jsem se klonila k lecitelstvi, orientalnim metodam leceni apod. V tehotenstvi jsem stale dokola poslouchala prednasku manzelovy babicky o tom, jak ona porodila mezi tim, co napajela a kydala stado krav. Moji rodice jsou fanaticti makrobiotici a ja cele tehotenstvi poslouchala, ze nejim zdrave (protoze ja makrobiotik nejsem) a ze tim poskozuji sve dite. No a pak jsem precetla hory knih o porodech. Kdyz jsem otehotnela, byla jsem presvedcena, ze jsem zrozena k tomu rodit deti, ze to beze vseho zvladnu jako ta babicka (staveli jsme dum, mame hospodarstvi - kozy, ovce, kravy, slepice, kraliky, proste vsechno mozne) a ze nebudu v zadnem pripade potrebovat pomoc nejakeho oplzleho doktora, ktery mne zbytecne vysetruje pri kazdem stahu, kdyz preci porod neni nemoc. A pak ve mne hlodal malinky cervicek, co kdyz maji moji rodice pravdu a ja svym stravovanim delam neco blbe. Pred nimi jsem ale delala machra a vysmivala se jejich teoriim. Nu a pak to prislo - dite jsem nedonosila, bez moderni mediciny bych neporodila a ani bych nebyla na svete, ja, zrozena k rozeni deti, jsem sve dite vlastne ani neporodila, ale bylo mi porozeno a nakonec mne dorazily rodice, od kterych jsem slysela "vidis, my jsme Ti to rikali, kdybys"" chroustala zeleninu a obili, porodila bys"" normalne". Ve svych vlastnich ocich jsem tak selhala totalne, alespon tesne po porodu jsem si to myslela.
Promin, zacal mi brecet Martinek, tak ho musim jit unynat, ale snad jsem to alespon zhruba popsala. Je to fakt tezke, ja ten pocit nikomu nepodsouvam, jen vim, ze ho mela ta pani, ze jsem ho zazila ja a ze ho zazije urcite hodne mamin. Konec koncu, proc si napr. moje spolurodici po poslednim porodu cisarem, kdy ji sterilizovali, pak celych 8 dni, kdy jsme spolu byly na pooperacnim, vycitala, ze uz neni zenska a ze se nemela nechat sterilizovat. Z rozumoveho hlediska je to blbost, ale emoce jsou holt emoce.