Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Cow, super. Dekuji, ze jsi se sverila, cenim si toho . I ja ze sve zkusenosti profituju. Kdyz jsem psala ten clanek, byla jsem proste rozesmutnela a podle toho je i ladeny. Kdybych s tim pockala na druhy den, asi by vyznel jinak. Ja se ze svych porodu taky poucila, nejsem z nich jen smutna a uz rozhodne se svym "neuspechem" nezabyvam kazdy den. Na to prozivam prilis veci a i prilis hezkych veci. Pred porodem jsem desne opovrhovala moderni medicinou, ted uz vim, ze muze i velice pomoci. Konec koncu bez ni bych tu nebyla a taky bych nemela svoje syny. Kdyz jsem byla ted podruhe v porodnici, dovedla jsem pomoci maminkam, ktere to po porodu psychicky nezvladly, protoze jsem si jeste zive pamatovala, jak bylo mne a jak jsem strasne potrebovala nekoho, komu bych se mohla vyplakat na rameni. Uvedomila jsem si, ze mit dite je zazrak, i kdyz to mnohym lidem pripada normalni. Nepredpokladam, ze porodim jeste treti dite (i kdyz to porad nevylucuji - cesty Bozi jsou nevyzpytatelne). Buh mi tak ale dal moznost osvojit si detatko, ktere rodinu nema a kteremu tak muzu poskytnout pomocnou ruku. Diky tomu, ze kluci meli byt Downici, zavazala jsem se slibem, ze s manzelem budeme v budoucnu na nasi ekofarme porad pobyty pro rodiny s temito detmi zadarmo a mame se spolupraci s mentalne postizenymi jeste velke plany. Zkratka moje porody mne od zakladu zmenily. Takze - Bohu diky za to, jake byly. Kdybych porodila normalne, hledala bych vyse popsane zkusenosti a zjisteni mnohem dele a mozna bych je ani nenasla.
Nekde v diskusi jsem tu napsala, ze pevne doufam, ze jednou si budu moci rici, ze moje porody byly fajn. Jedna ze ctenarek zapochybovala o me normalnosti, tedy myslela-li jsem to doopravdy. Jestli si precte vyse zminene, pak si myslim, ze mne bude moci povazovat za normalni, i kdyz ted tady reknu, ze moje porody byly svym zpusobem fajn.
Mej se krasne, Cow, miluj svou rodinu a moc a moc Vam preji, at se Vam dari nejlepe jak muze.
Sidi