Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Chtěla bych se zastat ještě jednou Sidi. Budu mluvit zase jen o své vlastní zkušenosti, která je ale možná v něčem podobná té, kterou Sidi zažila. To, co mi po císaři ztěžovalo celé srovnání se s tím, že to muselo dopadnout takhle, že jsem nemohla porodit normálně, že jsem svoje miminko dlouho neviděla atd. (detaily nebudu vypisovat) byla právě podobná "nucení mého okolí do štěstí a vděku za to, že to takhle dopadlo". Já chtěla být šťastná, chtěla jsem být vděčná, chtěla jsem se soustředit na to, že jsme oba zdraví, opravdu jsem chtěla, ale prostě TO NEŠLO!!!!! a nemohlo jít. Tyhle dobře míněné rady mi ubližovaly až do té doby, kdy jsem si uvědomila, že ten smutek nepůjde nikam odstrčit, zabalit, zakopat, zrušit. Prostě byl a musela jsem si ho zažít a trvalo to ne měsíce, ale roky. Ubližovaly mi proto, že mě vlastně vrhaly ještě do horších smutků z toho, že jsem tak hrozná a nedokážu se radovat a být vděčná. Ubližovaly mi proto, protože to popíralo kus mého života, který jsem zažila a který se nedal vymazat. Asi někdy může pomoct, když si člověk uvědomí, že je na tom spousta lidí hůř, ale ta pomoc je myslím v tom, že si svou bolest dobře zařadíme a ne, že ji vymažeme a přestaneme s ní počítat. Myslím, že každý v téhle diskusi je někdy z něčeho smutný, asi většina z nás kvůli něčemu brečela, trápila se..., ale podle logiky, která se objevuje v této kritice a i v několika dalších, by nikdo smutný a nešťastný být neměl, protože většina světa se má hůř, nemá kde bydlet, nemá co jíst. Je to to samé, jen o kousek posunuté. Ale tak věci nefungují, každý čerpá z vlastní zkušenosti, vládne určitými silami, má určité vklady a vlohy, určité slabosti a ty jsou neporovnatelné. Jen ať se z toho Sidi vypovídává dosytosti, ono to pomalu a postupně přebolí, zůstane to, ale nebude to už tak živé. Jen ať je smutná, když slyší o hezkém porodu, to přece nepopírá její štěstí z toho, že má dvě zdravé děti. Jsou to dvě RUZNÉ VĚCI a v tom to, myslím, je. Stejně jako každého z nás někdy naše děti vytočily k nesnesení a přesto jsme rádi, že je máme.