Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Sidi, nejspíš do toho opačné pohlaví nemá vůbec co mluvit a hravě mě setřeš tím, že tě nemůžu pochopit. Klidně můžeš. Chci ti ale říct, že děláš chybu, když šmahem odsuzuješ své kritiky. Možná, že nezaujaté čtení jejich kritik by ti pomohlo víc, než soucit těch ostatních. Navíc nemá cenu obhajovat své právo se tu vypovídat - naše právo zase je reagovat po svém, ne?
O co ale jde: článek jsem důkladně dočetl do konce, a myslím, že se pohybuješ na samotné hraně. Deprese a smutek z tvého článku odkapává v každé větě. Nemá snad cenu mluvit o vděčnosti a že máš být ráda za to, co máš, měla by ses ale podle mě sama co nejpřísněji okřiknout, kdykoli na tebe takovýhle smutek jde.
Na tvém místě bych se přísně zaměřoval pouze na to, CO MÁM DĚLAT, co je momentálně mou povinností k vlastním dětem. Užily si kolem porodu své stejně jako ty - ale tys je přivedla na svět. Nemáš právo propadat sebelítosti a smutku. Jim je úplně jedno, kteří doktoři za to můžou. Musíš se postarat o to, aby jim jejich život s tebou vše vynahradil.
Netvrdím, že to neděláš, a asi mě obviníš z necitelnosti, jako jsi obvinila tolik ostatních. To nevadí. Píšu to proto, že uvažování o tom, CO SE TI STALO, tě vždycky zákonitě zavede do deprese. Jedinou cestou ven a dál je uvažovat o tom, CO BYS MĚLA DĚLAT. To je to jediné, co můžeš ovlvinit, a to vede ke štěstí.
Držím ti palce.