Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Podívej se Sidi, já tady nejsem od toho, abych kritizovala Tvé pocity, jen jsem se snažila Ti ukázat i jiný pohled. Netvrdím, že je lepší než Tvůj, ale obecně nemám příliš ráda, když se někdo utápí v něčem, co dopadlo dobře, ba dokonce skoro zázračně a řeší - promin to slovo - banality. Vždy všechno může dopadnout líp, ale nezáleží přeci na cestě, jakou jsi prošla za svým cílem - zdravé, krásné dítě. Záleží na výsledku. Znám mnoho lidí, kteří by dali vše co mají, aby měli své vlastní dítě a i takovýto porod by brali všemi deseti. Nezlehčuji to, vím, že sis prošla svým a muselo to být hrozně stresující a zažila jsi obrovskou bezmoc, ALE řešit po takové době to, že se Ti nesplnila romantická představa o krásném porodu mi přijde prostě banální. Každý z nás tady má v sobě nějakou bolístku, těžké kroky, které musel v životě řešit (já osobně jsem 2x bojovala s rakovinou,4x jsem potratila), ale tahat se s takovou zátěží zbytečně dlouho je prostě masochismus Jsem v 7. měsíci a těším se z každého dne, protože vím, že miminko v bříšku má každý den větší šanci na přežití a ani by mě nenapadlo řešit třeba to, že jsem mohla takhle daleko dojít už při prvním těhotenství, kdyby lékaři... Blbost, prostě jsme měli projít čtyřmi ztrátami plodu, než lékaři přišli na to, jak mi pomoc (banalita - píchat Fraxiparin) a ti ještě neznamená, že budu trpět po každé, když budu číst o tom, že někdo donosil miminko na poprvé... A jsem si naprosto jista, že nebudu řešit, jestli porodím přirozeně nebo císařem, hlavně když drobek bude zdravý. O nic jiného nejde. Věř, nechci Te tady nijak shazovat, jen si prostě myslím, že optimistická, spokojená máma je lepší než smutná. Toť vše.