Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Vím, že je to slabá útěcha, ale já rodila obě holky spontáním porodem, a ani u jedné se po "vylíhnutí hlavičky" nekonaly žádné emoce. Ani negativní, ani pozitivní. A přitom jsem se na to tak strašně těšila. U obou porodů jsem si to štěstí prožila někdy ve druhé polovině první doby porodní. A myslím, že to bylo zruba stejné, jako to, co jsi ty prožila před druhým císařem.
I tak mě mrzí, co jsi musela prožít, a chápu, že jsi to do teď úplně neoplakala. Děkuju za upřímnost, ne každý by takhle otevřel svoje nitro. Přeju ti, abyste celá rodina se svými syny prožili nádherné dny, naplněné Božím požehnáním a Jeho milostí, abyste mohli mít stokrát vynahrazené, co jsi na začátku postrádala. Kéž zažíváte vzájemnou blízkost a radost z lásky která mezi vámi bude, a to ve všech létech které vás čekají. Uvidíš, že jednou budeš šťastná a hrdá maminka, a ty nešťastné porody zůstanou jen jako vzpomínka na špatný sen. Některé rány se hojí dlouho, a zůstane po nich jizva. A jizva je jen připomínkou zranění, ale NEBOLÍ.
V duchu jsem s tebou,
Hanka