Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Já s tím souhlasím. I s tím, že ten, kdo se k pacientům neumí chovat, nemá ve zdravotnictví co dělat. Ale ráda bych podotkla, že tak odolných jedinců, na kterých by se v práci nepodepsaly špatné pracovní podmínky a sem tam osobní problémy(související třeba s nedostatkem financí), moc nebude. Já ze zdravotnictví zdrhla, ač jsem tu práci měla ráda. Bohužel sloužit neustále za chybějící kolegyně, nemít třeba ani jeden víkend v měsíci volno, čekat naivně na zvýšení platu a nemít možnost ušetřit si na vlastní bydlení byla zkušenost, která mě posunula do jiného oboru. Obdiv k bývalým kolegyním mi zůstal. K těm laskavějším. Těch vyhořelých bylo podstatně více. Častá rada psychologů je nepracovat na plný úvazek, mít hodně zájmů či sem tam změnit místo. Jak snadné
Na můj porod nerada vzpomínám, jelikož se nás na oddělení sešlo moc najednou a personál nestíhal. Bylo to znát na chování především PA, které bych ještě teď nejraději jednu vrazila. Přesto si říkám - bývalo by to mohlo být jiné, kdyby si dcera vybrala jiný den. Možná.