Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Rozumím ti,první dítě jsem rodila normálně ale byl tak moc velký,že to málem nepřežil a potom byl týden v inkubátoru pod kyslíkem a to mi ještě hrozili,že bude asi postižený,což se naštěstí nepotvrdilo.U druhého syna už raději přistoupili k císařskému řezu,který byl v celkové anestézii a tak jsem malého viděla až druhý den po porodu a to manžel za mnou přijel až za čtyři dny a to pro mě bylo ještě horší.teď už je to bývalý manžel.Se svým druhým máme dalšího syna,kterého jsem chtěla porodit moc přirozeně ale bohužel zjistili,že je největší z těch dvou a já se vůbec neotvírala,tak jsem musela zase na císařský řez.Ten mi dělali ve spinální anestézii,takže tam se mnou byl můj přítel,bylo to fantastické,že jsem malého hned viděla a slyšela plakat.I přesto se cítím méněcenná,že jsem nemohla rodit přirozeně.Ale co se dá dělat,hlavně,že jsou děti v pořádku,to je nejdůležitější,tak to tak musíš také brát.