Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ivco,
pises nesmysly. Starat se I o dusevni pohodu pacientu JE naplni prace sester a lekaru. Nemusi se s s pacientem vybavovat hodiny, ale slusne sdelit a vysvetlit vse, co se tyka pt. zdravotniho stavu, je jejich povinost.A z vlastni zkusenosti vim, ze rict povzbuzujici slovo a par zakladich informaci, na to staci opravdu jen 1-2 minuty. Ze ma lekar spolupracovat s rodinou a informovat o postupu lecby, me prijde az zbytecne se o tom zinovat, to ma byt samozrejmost. Opravdu jde jen o zakladni lidskou slusnost. Delat z pacienta blbce a davat mu najevo, ze on stejne nicemu nerozumi, tak proc se s nim bavit, je ubohe a neprofesionalni.
Poporodni deprese je diagnoza a komplikace a to by mel zkuseny lekar a sestra poznat, Psycholog by nabidnut mel byt. Ten nepracuje jen s pacientem, ale i s pt. rodinou, jeho role a pomoc je vyznamna.

Sidi, Tobe dzim palce, at se s toho pomalu zotavis. Ja po prvnim cisari mela taky par tydnu pocit, jakehosi selhani, i kdyz rozum rikal, ze to je hloupost, ze mam byt rada za zdrave dite, coz jsem byla a jsem. Ted me ceka na 90% druhy cisar, ale uz se na to pripravuju ted, tak snad to bude jednodussi. U me ale slo "jen" o cisare bez dalsich komlikaci, tak casem se ten divny pocit vytratil.