Přidat názor k článku O českých domorodkách

Pro Věru - kdyby se s miminkem při porodu doma něco stalo, nejspíš bych strašně brečela, možná se i zhroutila neštěstím, ale NENAPADLO BY MĚ Z TOHO KOHOKOLIV OBVIŇOVAT. Ani tu porodní asistentku. Proč taky ?! Věřila jsem jí absolutně všechno. Nepochybovala jsem, že když hodnotí průběh porodu jako bezproblémový, že by to tak není! Proč by mi lhala ? Byla celou dobu u mě a pečlivě mě sledovala. V porodnici mě chodili "jen" kontrolovat. Mohli něco přehlédnout ? Podle mě mohli. Grafy přístrojů nejsou všechno...
(Takový příklad trochu odjinud - asi před měsícem jsem konstatovala, že na Štěpánku a Petříka "něco leze", nejspíš angína. Nemám žádné lékařské vzdělání, ale to, jak si stěžovaly, že je bolí bříško, pak hlava, sem tam pobolívalo ucho... Šla jsem za lékařkou. Vyšetřila je a nic na nich neshledala. Po týdnu jsme u ní byli zas´, povídám: Pořád jaksi nejsou ve své kůži. Ne, nic na nich nevidím. Pak začli mít mírnou teplotu, Štěpánku víc pobolívalo ucho, dostali jsme doporučenku na ORL. Tam shledali cosi v Eustachově trubici, avšak nic závažného. Za další 2 dny měli oba 39,4°C, a lékařka kývala hlavou: Ano, ano, to je jasná angína! :-) )

Pro Denisu - je možné, že pokud někdo přijde S NÁPADEM porodit doma, pak mu to lze třeba vymluvit. Ale pokud se k tomu někdo ve svém vlastním přesvědčení ROZHODNE, těžko ho zvikláš. Názory své mamy beru jako JEJÍ ZKUŠENOST, JEJÍ NÁZOR a PŘEDMĚT K ÚVAZE, nikoliv jako něco, čemu se MUSÍM PODŘÍDIT. Bylo by příjemné, kdyby řekla: Porod doma ? Prima nápad, řekni, s čím ti můžu pomoct ?, ale stačilo mi, že moje rozhodnutí respektuje.

Aleno - máš pravdu! Měla jsem to štěstí, že se mi postupně narodily 4 krásné zdravé děti, a že moje těhotenství i porody byly takřka bez komplikací. Opravdu jsem moc vděčná a kdykoliv slyším o někom, kdo o děťátko jakkoliv přišel nebo ho má těžce nemocné, uvědomuju si to VÍC a VÍC!
Holt jsem další "špatný příklad" pro černou statistiku, a VELMI SI TOHO VÁŽÍM!