Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Ne, důležité to vůbec není. Jen mě napadá, víra v tomhle nenapomohla? Třeba jak se říká, Bůh to tak chtěl... Teď to fakt vůbec není žádná ironie a ptám se zcela vážně, opravdu se ráda přiučím.

Nevím, jestli má na ostatní smysl reagovat, každý to asi vidí jinak, ale zkrátka si myslím, že Tvůj duševní stav byl natolik vážný, že vstřícné popovídání sestřiček by nestačilo, jak píšou ostatní. Asi mají všichni pravdu, že by se setry a lékaři měli zajímat i o duševní stav, najít si čas na popovídání i s rodinou, obvolávat oddělení psychologie, zda by nebyl psycholog ochotný zajít do porodnice apod., ale ruku na srdce, v našem zdravotnictví tento ideální stav není a asi brzo nebude, všichni víme, v jaké krizi se zdravotnictví nachází a je strašlivě moc co zlepšovat a toto - přiznávám bohužel - není běžná praxe (ač by třeba měla být), takže očekávat to od personálu bylo minimálně naivní - aspoň toť mé zkušenosti se zdravotnictvím, fakt nemám iluze. Pokud by udělali to, co jsi po nich chtěla, byla bych opravdu příjemně překvapena. Zcela se ztotožňuju s příspěvkem od Lassie66 - vstřícné chování lékařů by mělo být automatické, ale hezky popsala to, co si myslím, že musí sestry každodenně řešit.

Stejně naivní bylo i Tvoje chování v prvním těhotenství - nevěřit lékařům, že není něco v pořádku, tady byla doba, kdy bys měla jejich práci ocenit, ale Ty jsi byla naštvaná, že musíš ležet a ještě ses s nima dohadovala. Teď bych mohla začít povídat já, že se doktoři všemožně snaží, ale i přes jejich snahu se musí dohadovat s pacientkami, které jim nevěří diagnózu, je to stejné jako Tvoje kritika na ně. V diskuzi Ti Tvoje chování nikdo nevyčítá, i když je to právě to, co kritizuješ u doktorů. Zvláštní měřítko. Možná, že kdybys přijmula během těhotenství, to, že jsou a můžou nastat problémy, průběh Tvého poporodního stavu by byl jiný. Ale to jsou jen spekulace.

A v neposlední řadě nikdo, ani Ty nereagoval na mou poznámku. Sice vím, jaká bude reakce, protože se dotknu něčeho, co budeš bránit do posledního dechu, ale pokud dejme tomu selhali lékaři v porodnici, Tvůj manžel měl být ten, který měl přivést pomoc a řešit vše už v porodnici během těch 2 měsíců. Proč se tak nestalo?