Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Holky,

vaše smutky jsboi mi blízké - ani jednoho ze svých synků jsem nedokázala porodit jak se patří (poprvé naštěstí nezhoubný nádor překážející v porodních cestách, podruhé po 30 hod. kontrakcí rychlá cesta kvůli snížení ozev mimča) a dost težko jsem si svoji nedokonalost odžívala - pocity osobního selhání, pocit, že si děti nezasloužím, protože jsem si je neodbolela, k tomu necitlivé poznámky okolí ... jen jsem se netrápila ani tak ppopisy pohodových porodů jako líčením, co všechno může císař dětem způsobit. Ale - minulost nezměníme a život nám nedává co chceme, ale dostáváme, co je nám dáno. A nezbývá než to přijmout a nesmutnit nad tím, co se stalo - svou minulost nezměníme a svým dětem dáme nejvíc, pokud budeme vyrovnané, sebejisté a co nejvíc šťastné mamky, protože takoví lidé mají sílu činit šťastnými i své okolí. A když máte pocit, že se se svými smutky nedokážete vyrovnat samy, hledejte pomoc - protože smutek nebo vztek jsou negativní emoce a ubližujete jimi především samy sobě. Pomoci můžou blízcí, ale někdy je na místě jít za odborníky na bolavou duši - ať už to jsou duchovní nebo psychologové. Když vás bude bolet zub, může sice pomoci kamarádčina rada, ale zubař ví o dost víc o možných příčinách - a s duší je to stejně. I když - nikdy nemůžete vyloučit, že narazíte na špatného zubaře. Pak nezbývá, než jít jinam. A při léčení to občas to na chvíli bolí víc něž před tím, ale ta úleva potom za to stojí .