Milá Hanko75,
nijak nebagatelizuji pisatelčin problém (jen si myslím, že nakonec všechno dobře dopadlo, tak proč se na to nesnažit dívat především z té pozitivní stránky), nijak ji neodsuzuji, dokonce ji chápu. O nějakém nakopávání zadnice už vůbec nemůže být řeč. Chtěla radu, dala jsem jí tu, o které si myslím, že je nejlepší, protože i mě v životě hodně tento přístup pomohl. Už na začátku jsem psala, že moje rada bude patřit k těm "drsnějším", přesto jsem radila tak, jak nejlépe umím, stejně jako doufám všichni, kdo sem psali přede mnou. Pokud jde o reakce, každý kdo se "veřejně otevírá" tak činí proto, že očekává posluchačstvo. Jak už tu psal Ondra, nikdo toto právo Sidi neupřel, ale ona zase nemůže ostatním odepírat právo se vyjádřit - i když jí to bude "proti srsti". Konec konců, ona několikrát psala, ať rejpalové její článek nečtou, hm, tak ať kdyžtak ona nečtě komentáře (všímáte si logičnosti té úvahy?).
A k tomu, co bylo špatně. Ano, určitě toho bylo špatně hodně ze strany lékařů, stejně jako by se našlo jistě i to, co bylo špatně ze strany pisatelky (například se aspoň mně potvrdilo to, co si myslím už dlouho: že stejně jako jsou časopisy plné krásných štíhlých modelek, přestože většina populace vypadá jinak, i tak jsou časopisy plné článků o ideálním porodu; čtenářky prvních končí s anorexií na psychiatrii nebo pod nožem plastického chirurga, čtenářky druhých s poporodní depresí a la "jsem špatná matka, selhala jsem"
. Ale to je minulost a s tou se bohužel nic dělat nedá. Držím pěsti a opravdu doporučuju to sezeníčko u psychologa (přísahám, nic ve zlém!!!).
Je na Sidi, co si z příspěvků vybere a jakou cestou se rozhodne jít. Jestli jako hrdá ženská vážící si sama sebe pro to pozitivní, co se jí povedlo - tj. její dvě zdravé děti, nebo jako depkářka, protože měla místo dvou ideálních porodů dva ne příliš povedené císaře.