Přidat názor k článku Zápisky mamiččiny

No jo, Lízo, ale ono to dnešní tykání asi taky nebude příčinou všech sociálních problémů důchodové generace :o)) U nás v rodině (která je velmi široká) se vždy tykalo - všichni se všema, kam moje paměť sahá (jo, je možné, že dřív než jsem se narodila se i vykalo)... tedy tykaly si děti s rodiči, prarodiči, tetami, vzdálenými tetami, ještě vzdálenějšími tetami... :o)) A "přesto" je u nás nepsanou normou, že děti se starají o staré rodiče. Takže já to lámání chleba v tykajících rodinách tak černě nevidím. Ono to zase bude v něčem úplně jiném.
Babička myslím rodičům vykala (nevím to ale jistě)... v jejích vyprávěních to byli vždy jen otec a matka, jejichž slovo bylo nepřekročitelné a hotovo. Nic jiného. Já třeba dnes slovo otec a matka považuju za pejorativní, tedy vycházím z kontextu užívání v naší rodině (i u této babičky).
Určitě se dá i s láskou vykat, mně ale přijde běžné i s úctou tykat. Nevím, jestli je tato "úcta ke každému" jiná nebo méně hodnotná než "úcta ke člověku, vůči němuž jsem v nižším společenském postavení a musím mu vykat".
Jako člověk z tradičně tykací rodiny, po probírání tohoto tématu s některými cizinci v tom prostě jistý rozdíl vidím. I v kontextu svých životních zkušeností.

Píšeš: "Nevím, jestli se dá mluvit o odstupu, když ty vykající děti oba svoje rodiče dochovaly doma, ošetřovaly je až do smrti, po jejich smrti se nepohádaly o dědictví..." to, co ty děti udělaly, je podle mne nepsaný rodinný zákon a normální chování, nezávisející na tykání či vykání. Dochovám i toho rodiče/prarodiče, kterému tykám nebo vykám i toho, kterého moc nemusím. A odstup to nevylučuje. Odstup mám třeba ke svým tchánovcům, ale přesto postarat se o ně na stará kolena je pro mne a manžela taky samozřejmost.
Já ten odstup vidím v úplně jiných věcech. Třeba v tom, že vzpomínky některých lidí na rodinu a dětství spočívají v "pevné ruce otcově" a "svatém slově matčině" bohužel víc než ve společně strávených chvílích, v lásce prostupující domov. Tohle já třeba u lidí vykajících svým rodičům vidím. U těch co znám. Samozřejmě jinde to může být jinak, to připouštím.