myslím, že ti rozumím, je to určitě těžký to tak dlouho vydržet. Já sama patřím k ženám, které sex ke štěstí nepotřebují.Manžel po něm však touží často. Protože ho mám ráda, snažila jsem se s tím něco dělat. Upřímně jsem o to usilovala. Mohu z vlastní zkušenosti říct, že naléhání, vyčítání, dusná atmosféra vytvářená mým mužem mě k tomu nepomáhala, spíše mě odrazovala. Výčitky typu "ty mě nemáš ráda jako já tebe" mě urážely, protože nebyly pravdivé. Pravda je taková, že s láskou, odpouštěním, pochopením ... to člověk dotáhne nejdál. Manžel na mě už nenaléhá a já se konečně cítím šťastná, nejsou mi předhazovány žádné sexuální rekordy jiných žen. Každý člověk je individualita a jako takový má být brán. Já svého muže beru takového jaký je, smířila jsem se s tím, že asi nikdy nebude tak šťasný (a vděčný) jak bych si přála, protože já "to" nechci tak často jako on. Ale máme se rádi a žádnou malicherností si nenecháme ničit naši lásku. Myslím si že pro lásku je důležité mít pochopení pro druhého (ne jen uklidit, či postarat se o dítě. Mimochodem to manželka může též cítit jako nátlak) a přijmout ho takového jaký je. Snažit se spíše nezištně dávat než brát. A odpouštět, odpouštět a odpouštět....Přeji ti hodně lásky a vyřešení tvých problémů
Předchozí