Přidat názor k článku Psí rodina: O cvičácích

Ja ,kdyz mela sveho prvniho neapolskeho mastina,tak jsem zacala chodit na cvicak chvilku po jeho 2 mesici...nebyl to takovy ten pravy cvicak-spis by se to dalo nazvat,jako psi skolka...ucil se kontaktu s jinyma pejskama a detma,kterych tam bylo habadej a panicci a panickama se klabosilo...

s pravym vycvikem se zacalo chvilku po 4 mesici-4 povely a nejvice prevazovalo chvaleni pejska,jak on je vlastne uzasny,ze si sedl a nebo zustal...nahodni jdouci clovicci okolo cviciste neverici svym ocim kolik blaznivolaskyplnych slovicek se stacilo behem te chvilky vyslovit na nase ctyrnohe pejsanky...samozrejme,kdo nema pejsanka,tak snad ani nevi,ze lasku musi zviratku co nejvice projevovat...

kdyz se zacalo pritvrdovat,tak jsem se na cvicaku musela ja ucit s mym hlasem zachazet,kdyz pejsek udelal neco co nemel,tak jsem ve svem hlasu byla malo durazna-tak jsme se ucila ja i muj hafan...byla to sranda...

dneska mam dalsi stenatko(dogu),tedy rok mu je a porad ve vycviku,ale porad ne a ne pochopit,ze me kere a kyticky nejsou na trhani,ale na okrasu...ted dal tedy par dni pokoj,ale moc neverim,ze mu to vydzi...

take se stalo,ze obyvacimu pokoji dneska rikam psi pokoj a jsem rada,ze jsem nekdy i rychlejsi,protoze potom by gauc nepatril me ,ale hafanovi,ale vetsinou je chytrejsi...nojo,lidi me tu v okoli znaji a rikaji me psi mama...

tak vsem poslusnym pejskum a zlobivym panickum a panickam hodne zdaru v dalsim vycviku!!!

renda