Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

ahoj,
reaguju asi pozde, ale nejde mi to nezamyslet se nad silou internetu a techto diskusi.
Porod jsem mela velice rychly a bezbolestny - pouhe 2 hodiny, a to jsem se prvni hodinu jeste smala a nebylo mi ale lautr nic. Chlapecek se narodil oblicejem nahoru, kdyby byl jen o neco vetsi, sel by klestemi. Mel ale necela 3 kila, tak ho po 20 minutach skakani po brise nemocnicni personal vytlacil ven.
Kojila jsem jen 3 tydny, neslo nam to dohromady.

Ted jsou mu 4 mesice a ja si na ty zazitky ani nevzpominam, kocham se z kazdeho jeho usmevu a pokroku.

A ted co jsem si precetla vase prispevky, zacinam mit trauma z toho, ze porod byl bezbolestny, tudiz jsme si to "neodzila", maly byl oblicej nahoru a "zasprajcly" - jak mu muselo byt, kdyz nemohl sam ven.... A kojeni - strasne trauma do konce zivota....

Holky neblaznete. Kdyz si to budete porad jen pripominat a myslet na to, jaka to byla hruza, nidky se z toho nedostanete. Na kazde veci se prece da najit to dobre - deti se NARODILY - je sumak jak, prezily jsme to, mame ted zdrave prima deti, ktere delaji pokroky. Na svete je prece tolik POZITIVNICH veci, ze nechapu proc si vyvolavat ty negativni...

Nectete clanky o prirozenych porodech, kaslete na rady laktacnich poradkyn ze "kazda zena koji" a myslete jen na pohodu vlastni - a tedy i na pohodu svych deti...