Přidat názor k článku O českých domorodkách

Mě teda porody moc příjemné nebyly, i ten doma, a nejvíc ta poslední fáze, kdy se hlavička drala ven. Buď jsem takovej cimrplich, nebo jak se cpali ven předhlavím, nikoliv záhlaví, to bolelo víc, nevím. Měla jsem pocity jako vztek a naštvání, co všechno musím podstoupit, abych děťátko přivedla na svět, ale doma při Karolínce jsem to všechno daleko líp snášela! A už mi i otrnulo :-)! Kdyby se náhodou (zase) něco "trhlo", doma porod zase zvládnu. Mimochodem - loni na jaře mě braly zuby, a to jsem si teprve užila! Porod je lepší. Víte, kdy zhruba k němu dojde (zuby přepadnou neočekávaně), a má nějakou posloupnost, která končí narozením miminka - očekávanou krásnou událostí. Se zubama se neví dne ani hodiny. :-( Nejdřív jsem skuhrala 2 dny a 2 noci, než jsem vůbec šla k zubaři, pak vyrtání, umrtvení, vytržení nervu, to byl další týden kvílení, vytí a nespaní... Ne ne ne. Zuby už ne. A zlomenej obratel taky už ne. :-)))