nejde ani tak o články, ale spíše právě o hormony. Prostě to vnitřně cítíme jako nutnost, dát dítěti mlíčko, a když to nejde tak nás to trápí. Já teda kojila o sto šest, ale když měl malý v 1,5 roce žaludeční potíže a zvracel a já ho nesměla kojit, protože mlíko samozřejmě vyhodil, měly jste vidět to peklo. Malý už mluvil, dožadoval se mlíčka, mi prsa tekla, ale věděla jsem, že mu ho nemůžu dát. Manžel ho choval, aby to ze mě necítil, ale i tak jsem se cítila pod psa. A to nebylo malilinkaté miminko závislé na každé kapce.
Prostě mateřský instinkt, hormony a kdo ví co ještě. Možná to bylo ještě horší, než kdybych mlíko vůbec neměla. Kde není, ani čert nebere. Jenomže já musela odstříkávat a vylívat to. A malý plakal: "mliko"...
Na články se vykašlete, nikde není řečeno, že zrovna tohle je ta svatá pravda. Každá žijeme jinak, máme jiné potřeby. Prostě žij a nech žít.
A další věc, když mám problémy s kojením a nejde to, tak prostě takové "povzbuzující" články nečtu, ať mě to zbytečně nedráždí, ne?