Přidat názor k článku Nekojíte? To není konec světa!

Zuzanko, mám dojem, jako bych ten článek psala sama. Jen s tím rozdílem, že moje děti nebyly v inkubátoru a že jsem z toho neměla žádné "trauma", i když mě to mrzelo. Dceru jsem nekojila vůbec. Absolutně jsem neměla mléko. Nic nepomáhalo a já se trápila. Dcera také nakonec měla pokaždé záchvat pláče, když jsem vyndala prso. Tak jsem jednoho dne vyvařila skleněnou misku a zkusila odstříkat a po hodině usilovně práce jsem to nalila do lahvičky a zjistila, že mléko nesahá ani k první čárce. Takže mi bylo jasné, proč dcera nechce. Kde prostě nic není.....
Syn byl jiný. Vyslovený savec. Ovšem po 40-ti minutách kojení řval hlady. Také jsem zkusila kde co, ale čím častěji jsem přikládala, tím méně mléka jsem měla na příští kojení. I když jsem si odsála třeba 120 a zkusila mu to dát jinak, tak za 10-20 minut řval hlady a já už nic neměla. :-( Takže jsem prostě musela přikrmovat. Když jsem řekla dětské sestře, že mám asi slabé mléko, tak mi řekla, že nic takového neexistuje. Po různých rozborech s kojícími kamarádkami to vypadalo, že mám jen přední mléko. Vypadalo jako šedivá voda. Když jsem zkoušela odsávat, tak až na konci vytekly dvě, tři kapičky "jiného" mléka, krásně bílého, ale víc ne. Takže po 6-ti týdnech "hororu" jsem to vzdala. No, rozhodlo to za mě vlastně moje tělo. Už nebylo co kojit.
Obě děti jsou naštěstí zdravé. Dcera do 3 let marodila 1x (až teď přinese někdy nějakou tu virózu ze školky, kde všechny děti smrkají a kašlají) a syn sice teď taky chytí virózu od sestry, ale je z toho hrozně rychle venku. Zrovna teď. Měl rýmu dva dny a konec. Je zdravý.
Kojení je samozřejmě pro děti to nejlepší, ale když to nejde, tak se přece neoběsím.
Také mě mrzelo, že jsem nikdy nikde nenašla žádný jídelníček pro maminky, které nekojí. Takže jsem horko těžko zjišťovala, čím mám vlastně krmit, od kdy příkrmy atd.