Přemýšlím, proč je vždycky kolem kojení nebo porodů taková hodně emotivní diskuse...asi proto, že je to opravdu důležité a hluboké téma, spojené se spoustou očekávání, strachů, názorů okolí, plánů, ...které když nevyjdou, tak můžou někoho nějak poznamenat až traumatizovat.
Přijde mi, že ideální je střední cesta. Já taky první dítko nekojila, ale vzhledem k tomu, že jsem své zdravotní problémy po porodu přežila, jsem to nepovažovala za až tak důležité a nevyčítala jsem si to a ani se mi nikdy nestalo, že by mi někdo něco vyčetl nebo měl nějaké poznámky. Byla jsem prostě ráda, že jsme spolu a užívala si to. Ač zastánce přirozeného porodu, jsem se musela na začátku druhého těhotenství smířit s tím, že možná bude císař...
Prostě se k ničemu neupínat, všechno tolik neřešit a trošku taky jen čekat, co život přinese...
Předchozí