Přidat názor k článku Nekojíte? To není konec světa!

Osobne se nedivam na zeny co nemohou kojit s pohrdanim,ale s jistym druhem litosti.
Ted kdyz nam konecne bylo pripomenuto diky clankum propagujicim kojeni, ze jsme dilem prirody spousta z nas opet prisla na to na co ty prsa vlastne mame?
Kojit je prirozene. A prirozene je i ze zeny co nemohou kojit placou. Jisteze placou. Vzdyt v prirode by jejich "mlade" neprezilo. V jejich placi je toho mnohem vic nez jen handrkovani o to kdo je lepsi matka. Je tam pud zachovani druhu. A za to nemohou clanky, ale ta skutecnost, ze krom naseho rozumu jsou tu i veci mimo rozum, jako pudy, hormony a tak.
Premyslel nekdo nad tim co by se stalo kdyby byla valka, katastrofa atd....vim zni to pesimisticky, radsi na to nemyslet. Ale me to kupodivu napada, protoze mam ten ochranitelsky pud vuci svemu diteti. A pak si rikam, jak si tu zijeme jako prasatka v zite a jeste si tu fnukame a dodavame si optimismu, ze kdyz nekojime je vse v pohode.
Ale my nemame proc fnukat, protoze ted je vse v pohode, protoze, kdyz kojeni nejde, je tu umela vyziva. Tedy moc nechapu proc je potreba o tom psat. Nemoci kojit je handicap stejne jako treba nemuzou mit nektere zeny deti. Ale ty o tom nepisou. Nebo o tom asi jen nevim?....
A ted pro ty kteri se zkratka rozhodli nekojit, ne ze by jim to neslo. Co citova stranka? Myslim ze ten pocit ktery zaziva u kojeni jak matka tak dite, nelze nicim napodobit. To intimni sblizeni, blazenost, pokora. Nevim jak to nazvat, je to nesdelitelne.