"Nebojte se maminko, Vaše dcerka nebude žít dlouho" - copak to může doopravdy někdo vypustit z úst?
Já si autorky vážím - protože je to tak, že nikdo nevíme, co nás v budoucnu čeká a s čím vším se budeme muset vyrovnat. A říct, já bych to nezvládla - to je vlastně to nejjednodušší, co může člověk udělat. Nevím, naprosto nevím, jak bych se s danou situací vypořádala já - představy jsou představy, ale realita je pak úplně někde jinde.
A nelíbí se mi ani některé příspěvky v diskuzi, říkající, co bude potom.... protože, aby bylo nějaké potom, tak musí být i nějaké teď! Snad pochopíte, co jsem tím chtěla říct.
Předchozí