Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

(Předem ještě jednou děkuju Žlababě za moc hezký článek!!! )

Dámy! Jedna věc je přijít na problém už v těhotenství a být v roli soudce přemýšlejíc, jestli palcem otočit nahoru nebo dolů...
Ale co když naprosto bezproblémové těhotenství např. skončí komplikovaným nebo předčasným porodem??? Ale taky třeba zdravý člověk v průběhu života může po úrazu, po nemoci skončit všelijak. Pak si nemůžete vybrat, jestli chcete nebo ne! Prostě to tak je a basta. Pak můžou jít řeči typu "já bych to nezvládla" do kelu, jelikož už to nevrátíte! Já si to kdysi myslela taky... jako že si to neumím představit, že to musí být hrozné a že nic takového nemůžu zvládnout. Inu, osud mi asi chtěl dokázat opak. Teda ne že bych to bůhvíjak zvládala, pochybuju o sobě víc než dost. Ale zkuste si prosím uvědomit, že matky dětí s postižením si svůj osud nevybraly! Prostě se Vám najednou nečekaně a neplánovaně (jak jinak) narodí dítě s problémem, načež zalomíte rukama a řeknete "já bych to nezvládla"? Prdlajs, plivnete do dlaní a budete něco dělat, jelikož Vám nic jiného nezbývá. Samo, že je u některých dětí jednodušší a u jiných nesrovnatelně těžší, složitější. Ale princip je stejný. Až už vyčerpáte všechny možnosti i sebe, pak nezbývá než složit ruce do klína. Ale do té doby... to nejde.