Přidat názor k článku Nebojte se maminko, vaše dcerka brzy zemře

Verczo,
napsala jsi to moc krásně.
já sama jsem matkou dvou kluků starší je postižený má DMO je narozený předčasně a jeho zdraví poznamenala poporodní "péče". nevěděli jsme co bude podle prognozy neměl chodit tehdy jsem se zařekla, že ten kdo jednou bude na vozíku budu já ne syn, který má život před sebou. dnes chodí na osmiletý gympl učí se výborně a mě hrozí operace páteře. přesto můžu říct stálo to za to vyhrála jsem bitvu, ale stejně mám obavy co mu život přinese. víme, že nemůže dělat manuální práci , protože by se prostě neuživil, je hodně omezení a ač to snad zvládáme je to tězké. když jsem čekala druhého syna i přes dobré výsledky triple testů jsem chtěla podstoupit amniocentézu nakonec po rozhovoru s dr jsem od toho odstoupila. chtěla jsem mít jistotu, že malý bude v pořádku i když jsem věděla, že dokud se nenarodí tak není vyhráno. zkrátka já kdyby testy vyšly špatně bych zvolila potrat i když z těžkým srdcem, ale vědomě bych nešla do toho, že se mi narodí postižené dítě. s tím co přijde v průběhu života se člověk musí naučit žít a bojovat, ale to co můžu ovlivnit sama tak ovlivnit chci.

každopádně před všemi maminkami nemocných dětí smekám, protože je to běh na dlouhou trat a mnohdy s nejistým výsledkem.