díky za pěkný článek.Sama mám dítě s vrozenou vadou srdíčka.Vytáčelo mě,když doktorka v porodnici konstatovala,že je škoda,že se na to nepřišlo dřív.Že jsem se mohla rozhodnout,rozhodnout o čem?Prostě je to moje dítě,je to můj "pan brambůrka" jak mu důvěrně říkám.Kromě srdíčka,má neurologický nález,v bříšku opačně orgány.Ale žije,směje se na svět i na přístrojích kouká po sestřičkách a pusu od ucha k uchu.
Často slýchám,já bych to nezvládla.Ale zvládla,prostě jiná možnost,než to zvládnout neexistuje.
Patent na zdraví nemá nikdo.První syn se nám narodil zdravý a problémy s ním začali až ve škole,sice ne fyzického rázu,ale specifické poruchy učení a lehká mozková dysfunkce - to dokáže taky pěkné věci a rodiče zaměstnává.
Ale prostě jsou to oba moje děti,které miluji bez jakýchkoli podmínek.Kdo jiný by je měl milovat takové jaké jsou, než rodiče.
Jsem šťastná za "pana brambůrku"raduju se z každého byť nepatrného pokroku,z každého deka,které přibere.Pro ostatní jsem občas cvok.
Jediné co mi chybí je podpora manžela,ale asi nemůžu mít všechno
Předchozí